Rohel-Bach-Bohm-Loew + Associates - Descendants

Home | Names | Stories | Pictures | Toolbox | Peter's Page | Site map

LOEW-BÖHM-EISLER-BACH-PORGES-GRÜNFELD-GRÜNHUT-GÜNZBURG-WESSELS-TODROS-SPIRA-WIENER-GRATZ-OBERLÄNDER-MORAWETZ-FRIEDMANN-KLIMESCH-ROHEL....

---

Excerpts from Hugo Gold book & document (Votice/Wottitz, Wotiz) 13pg history in Czech. *see also interesting JewishGen Bohemian Familianten Town Index. Some of the Surnames in Votice history, many of which also exist on this site: red on ARNSTEIN page, blue=pos. rel. of Arnstein, aqua=known researcher, BACHARACH, BERGER, BLOCH, BONDY (poss. rel. to Bondy's on site), BUNZL, DIEMONT/DIAMANT/DIAMOND (poss. rel. to Diamant's on site), green= EISENSTEIN "research page", EISLER, EISNER, EPSTEIN, FIEDLER, FAJSL, FISCHER, FISCHL, FLUSSER, FRANK, FRANKL, FREISINGER, FREUND, FUCHS (poss. rel. of Eisenstein), GANS GANZ, GLASER, GOLDSCHMIDT, GUTMANN, HEITZL, HERMAN, HORN, HÜBSCHER res. Dennis Hubscher, JERUSALEM, KAHN, KANN, KATZ, KAUDERS, KLABER, KLAUS, KLEIN, KOLLMANN, KOMINIK res D. H., KOPFSTEIN, KRAUS, LEBL, LEDERER, LIEBEN, LOEWY, LOWENSOHN, LUFTSCHITZ, MAUTNER, METZKER, MUHR, NETTL, NEUMANN, ORLIK, PICK/PIK, POLAK, POLLAK, PRIESTER, REICH, REINISCH, RINDLER, ROBITSCHEK/ROUBICEK, RULF, SALEK, SCHALEK, SCHIFFMANN, SCHLESINGER, SCHNEIDER, SCHULZ, SCHWARZ, SIMON, SINGER, SPITZ, STEIBITZ, STEIN, STERN, STIEBITZ, STUCHL, STUMMER, SUCHARIPA, SVOBODA, TAUSSIG, TELLER, THEINER res. D. H., TRAVNICEK, UTIZ, VOGL, VOLF, WEIL, WEISS, WORMS, WURM, WURMFELD

V 1. svazku indexu o sňatcich žid. 21) nalézáme na panstvi votickém v kraji berounském následujici snoubenci: Jméno ženicha Jméno nevěsty Datum povoleni k sňatku Benjamin Fassl Ester Pollak z Votic 1. března 1736 Aron Löbl Lazar Alžběta ze Lhotky 17. pros. 1736 Moises Markus Majdalena z Březnic 10. února 1738 Karsche Moises Eva z Neustupova 4. pros. 1753 Lipman Stamberg Běta Pohl z Prahy 2. června 1755 Löbl Moises Alena z Votic 9. května 1760 Jáchym Heršl Rikel z Královic 29. dubna 1761

Natan Jerusalem, požádaný svědek. Úmrtni list vystavil městský farář Josef Roštlapil dne 23. března 1838, čimž potvrzuje úmrt Jakuba, 2 roky starého jediného synka. M. Jerusalem, představený a matrikář, potvrzuje, že Marek Theiner zemř. 8. února 1832 a byl pochován na hřbitově dle předpisu žid. zákona. Toto potvrdil 4. srpna 18.34 farář Roštlapil. +++ Neftalimu Arensteinu, poctivě prvorozenému synu Votického šucovniho Žida a familiante Natana Arenstein +++ Berounský c. k. krajský úřad podává zprávu zemskému guberniu č. 2588 o zakročen votického vrchniho úřadu o svolen k sňatku Israela 20), třetiho rozeného syna Isaka Arnsteina a nevěsty Františky Gutmannové z města Tábora propůjčenim uvolněného mista familianta po Marku Theinerovi. V Praze dne 13. dubna 1838. Protokol je též podepsán vdovou po Marku Theinerovi. Uřednik Vischin. Adam. Reinisch, svědek. Vopa'lka, aktuar. Natan Jerusalem, požádaný svědek. Úmrtn list vystavil městský farář Josef Roštlapil dne 23. března 1838, č mž potvrzuje úmrt Jakuba, 2 roky starého jediného synka. M. Jerusalem, představený a matrikář, potvrzuje, že Marek Theiner zemř. 8. února 1832 a byl pochován na hřbitově dle předpisu žid. zákona +++ Z velkých podniků uvádime jedinou továrnu na lihoviny a ocet, kterou založil v r. 1837 Šimon Arnstein a v letech, o nichž vypravujeme, rozšiřil syn jeho podnikavý Bedřich Arnstein; když se z V. odstěhoval, převzal ji v letech osmdesátých nejstarši syn Hynek, vážený to měšian, který byl, jako jt. ho předkové, starostou ž. o., členem obchodni komory v Budějovicich, okresniho výboru a městské rady ve V. a starostou obchodniho grémia. Nynějši majitelé Mořic a František Klein. Daleko známé byly obchody „U Pepičky", o kterém budeme ještě pojed návati, „U železniků" (i „na schůdkách" zvaném) Efraima Arnsteina a jeho manželky Anny; po jich přes dlen do Prahy vedl obchod jejich syn Josef do roku 1902, kdy dům i obchod koupili od něho bratři Blochové z Pisku. Chvalně známé i za hranicemi byly velkoobchody peřim, vlnou a kůžemi Noe Berger (Wolf Berger, po jeho přes dlen do Prahy Sigmund Glaser, nyn též v Praze) a Neftali Arnstein (pak syn Josef Arnstein), kterým celá řada „housirniků" skupovala po obcich zboži; z těchto jmenujeme zvláště: Wolf Eisenstein, Leopold Fuchs, Ain Beer Freund, Wolf Freund, Abrahám Gans, Chajim Gans, Alois Metzker, Jonas a Natan Sucnanpa; mimo tecn zabývali se obchodem peř m i obchodnici jiným zbožim, jako Lazar Gans, Marek Schalek. Z dalšich většich obchodů uvád me: David Freund (pak Lev Flusser, nyn or syn? Kalina), Josef Theiner a Julius (syn jeho), Leopold Stůmmer, bratři Rindlerové, Leopold (Josef) Fischer, Mathilda Freund Plohnová, Emil Ganz a z menšich Filip Gans (Karolina), Adam Gans, Michal Kahn a Daniel Singer. Větši řeznici té doby byli Jakub Priester, Emanuel (Hynek) Priester a Mořic Klein, který již navázal styky s pražskými velkoobchodniky, a Klinger. Pečivo (housky a chléb) pekl Pereles, poněm Jakub Reinisch, jen chléb J. Kominik v Tábor ské ul. a Sorel Steinová v Židech, která pekla doma zadělaný chléb a. pekáčky (buchty, vánočky, barchesy) a tak zv. „so'let" (chaud lit), každý pátek, sobotn to jidlo z rýže (krup), hrachu s hus m masem. Optikem byl Mojžiš Gans a Abraham Kollmann, jehož žena prodávala školn pomůcky, kožišnikem Juda (Leopold) Berger, obuvnikem Chäjmele Fischer, z jehož oken zněl zpěv kosů a veselých tovaryšů, ještě ve V. žijicich bratři Neubergů. +++

Že té doby kvetl i obchodiobilni, lež na b le dni, z jehož zástupců jmenujeme zvláště firmy: Bedřich Arnstein, David Arnstein a jeho syn Adolf, zasloužilý jak o obec žid., tak i ? o město a hasičstvi, David Freund, Leop. Stummer, Marek Schalek. Ústavnim životem byla Židům umožněna i účast v městském zastupitelstvu, v němž zasedali nájemce velkostatku V. Adolf Lederer a právě jmenovaný Adolf Arnstein. Větši zájem jak pro život v o. ž., tak i v městě zorganisoval MUDr. Alexander Schwarz, který po .smrti šlechetného lékaře dra Karla Horná se ve V. (1894) usadil, a jako lékař vzdělaný lidumilně zde působil až do r. 1913. On pečoval o vodovod, kanalisaci a zdravotnictv v městě. Již v roku 1896 za sedali v městském zastupitelstvu Hynek Arnstein, Eduard Arnstein a Julius Theiner. +++ Židé ke spolupráci a mezi prvnimi členy zakládajicimi čteme jména: řeznik Mořic Klein, koželuh Trávniček, kupec Daniel Singer; během času byli činnými členy spolku: Leop. Fuchs, Mořic Eisenstein, Leopold Stimmer, Josef Efraim Arnstein, Josef Neftali Arnstein, Adolf Arnstein a JosefArnstein (od Davidků), Mořic Freund, Julius Freund, Adolf Herman, Julius Theiner, Emil Ganz a jini. +++ V gruntovnich knihách setkali jsme se s různými jich zástupci; tak byl v r. 1625 Volf Žid staršim všeho Židovstva. Schmaje Josef, žid. představený a deputovaný země (zemř. r. 1756), Jakub Löbl Kominik (Liber Albis B. fol. 516) byl zdejši šucovni Žid, představený, žid. starši, tabák trafikant, Arnstein Israel byl v r. 1786 deputovaný kraje a 14. zář 1791 skládá ředitel berně Natan Arnstein kauci na dům č. IV. Téhož podpis „Nathan Arnstein Wottitzer" se nalézá na kolinské listině zástupců zemského Židovstva ze dne 12. února 1767 33). +++ Tehdyobnášely výdaje 22.000 Kč, a byly kryty z důchodů: nájem kostelnich sedadel, diaňiná boženská, výnos činže z domů obci náležejicich a "louky v Jedlinách. Tato louka byla věnována jako nadace ku památce zesnulého votického měšiana a obchodnika Nathana Isaka Arnsteina a jeho manželky Josefy (Pepičky) od jich syna Josefa Arnsteina, obchodnika v Benešově, a vnuka/grandson Edvarda, syna posledniho, ve V. v r. 1892. +++ Židovšt představen v poslednim stolet. Tak kolem r. 1750 setkáváme se s rodem Arensteinerů ve V., kteři během času jméno své pozměnili/changed to v Arnstein. Nepřišli s prázdnýma rukama do V., jakrodinná tradice vypravuje, a neni tud ž divu, že při své podnikavosti vydobyli si přednim sto v obci. Ke konci 18. stolet byl Josef Arensteiner nejbohatšim občanem ve V. Měl obchod železářský, se střižným zbožim a byl majitelem koželužny na Valše. Jak on, tak i Nathan Arenstein byli vedoucimi v obci žid. V 19. stolet byly tři generace Arnsteinů z „fabriky" (vinopalové) důvěrou svých souvěrcůvyznamenáni, by se ujali starostenstvi žid. o. votické. Šimon Arnstein narodil se 31. srpna 1790 jako syn Isaka Arnsteina. Z dokumentu, který se nalézá v rukou jeho vnuka/granson Viktora Arnsteina, majitele mlýna v Unhošti, vysvitá, že vrchnostenský úřad votický dává šucovnimu Židu familiantu Šimonu Arnsteinovi 31. prosince 1832 na základě mistrovského listu čáslavského cechu koželužského ze dne 22. února 1824 svolen k obchodu juchtovou kůž librovkou (Pfundleder). V r. 1837 koupil Šimon Arnstein vinopalnu, která byla 17. zář 1794 Jáchymem Levým prodána Marku Meiselovi Vinopalnikem byl obyčejně Žid, kterému vrchnost vinopalnu pronaj mala. Často byl vinopaln k i nájemcem dvora, ano i jeho majitelem a vyráběl též kromě lihu kořalky „rosolky" a jiné likéry. Šimon Arnstein pečoval v těžkých dobách tehdejšich vzorně o žid. obec votickou. Zemřel v požehnaném věku 81 let v r. 1870, když byl býval vše dřive předal svému synu. roz. 13. července 1822, převzal po otci i starostenstvi obce žid., kde uplatnil pokrokové své smýšlen zvláště na poli školském. On přistavěl na původně přizemni školu žid. patro (1864) a zařidil za přičinou stranicikých roztržek mezi členstvem obce ve svém domě v r. 1872 tak zvanou švédskou školu a: pověřil jejim řizenim znamenitého pedagoga Davida Wurmfelda. Tento však byl povolán do Prahy a opustil své působiště ve V., načež došlo opět k sloučen obou škol votických. Bedřich Arnstein byl mužem šlechetným, štědrým a přes svou pokrokovost i pobožným. V r. 1866 věnoval pro kostel žid. oponu před schránku úmluvy ze sametu tmavozeleného, začež mu nejen obec, ale i spolek mládeže žid., projevili diky.

Bedřich Arnstein byl i jinak podnikavý, stavěl i okresu silnice, na rynku votickém přestavěl (1875) starou hospodu „U černého konička", otcem Šimonem v.r. 1852 koupenou, v moderni, jednopatrový hotel a j . v. V r. 1879 se s rodinou odstěhoval do Prahy, kde jeho zet /son-in-law, člen pražské obchodni komory, Hynek Arnstein (syn Israela Arnsteina), vedl obilni firmu Bedř. Arnstein a spol., a po nějakém čase do Vidně, kde 4. listopadu 1897 u věku 75 let zemřel. Zanechal mimo staršiho syna Hynka Arnsteina, o kterém bude niže psáno, mladšiho syna Viktora Arnsteina, roz. 1866. Po studiicih na středni a obchodni škole v Praze a Magdeburku (Děvině) ujal se veden válcového mlýna v Čisté, který před nějakým časem převzal syn Bedřich, kdežto otec s druhým synem Dr. Phil. Karlem Arnsteinem (který pro Goethovo vydán české prof. O. Fischera pořidil překlad „Italské cesty") spravuj mlýn v Unhošti. Třeti syn Arnošt je nájemce dvora (Středokluky u Kladna). Viktor Arnstein podporuje ve smyslu svého otce a dobrosrdečné, velko myslné matky nejen akce všeobecné, on nezapominá nikdy na své rodiště V., pro které má i ve spolku rodáků votických v Praze vždy štědrou ruku. Zazna menáváme ještě, že syn uvedeného komorniho rady Hynka (Israele) Arnsteina dr. Robert Arnstein po několik desetilet blahodárně a obětavě působ jako věhlasný lékař v Karlině. Hynek Arnstein, syn Bedřicha Arnsteina, byl třeti člen z rodu Arnsteinů „z fabriky", jak lid ještě dnes všeobecně jmenuje továrnu na likéry a ocet, který řidil osudy žid. obce náb. veV. Narodil se v r. 1850, studoval reálku v Praze, musel ale studia ve válečné době r. 1866 přerušiti. Vstoupil d.o rozsáhlého podniku svého otce, který nejen na výši udržel, nýbrž i valně rozšiřil. Když Bedřich Arnstein se do Prahy odstěhoval, převzal továrnu s hlavnimobchodem a pobočnými obchody ve městě a v okolnich osadách. Po léta byl již starostou spolku Chesed neiirim (mládeže dospělé) ve V., kde si svou obezřetnost a rozšafnost ziskal důvěru všech. Stal se brzy starostou náb. obce, členem městské rady, starostou obchodniho grémia a členem obchodni a živnostenské komory v Českých Budějovicich. Když Národni divadlo lehlo popelem, byl Hynek Arnstein jeden z prvnich, kteři podepsaliprovolán ke sbirkám na druhé divadlo. Vše, co podnikl, neslo ráz chladného uváženi, takže na oko se zdál býti i přisným, nedostupným. Na pravém m stě dával však i důkazy dobrého srdce. V r. 1897 se přestěhoval do Vidně, odkud doj žděl ale pravidelně do V. k řizen svých povinnosti. Předčasně, u věku 52 roků, zemř. ve Vidni dne 25. června 1902. Zanechal dva syny, kteři podnik a reality ve V. v r. 1905 prodali Mořici Kleinovi zVimberka. Mladši syn Richard zemř. v r. 1908, druhý, inženýr Gustav Arnstein, bylněkolik let ředitelem rakouských kovových hutakc. spol.; nyn žije ve Vidni jako samostatný inženýr a obchodnik. Edvard Arnstein, který byl následnikem/succession Hynka Arnsteina, pocházel z rodu „u Pepičáků". Otec jeho Josef Arnstein byl synem oné Josefy Arnsteinové, po které jak obchod, tak dům na severovýchodni straně náměsti pod hotelem „Modrá hvězda", ještě dnes se zove „U Pepičky". Narodil se v Benešově, kde otec měl velkoobchod, 1. dubna 1862. Studoval nižš reálku a obchodniaka demii v Praze. V r. 1885 vstoupil do obchodu ,,u Pepičky" ve V., který tehdy po v mladém věku 38 let zesnulém/deceased Ferdinandu Arnsteinovi vedl bratr jeho Ludvik Arnstein. Po několikaletépraxi převzal Ed. Arnstein obchod — strýc jeho Ludvik Arnstein se svou manželkou Františkou, dcerou Efraima Arnsteina, šéfa velkoobchodu „U železniků", se odstěhoval do Prahy, byl to muž dobrotivý —, který pak předal svému švagru/brother-in-law Aloisů Schulzovi (nyni v Chomutově). Zastával funkci starosty náb. obce žid. do r. 1906 a osvědčil se jako ryzi, spravedlivý character a pracovnik. Odstěhoval se do Prahy, kde 19. srpna 1919 zemřel. Švagr jeho Schulz odevzdal obchod před 10 lety staršimu synu Edvarda Arnsteina Hynkovi Arnsteinu; mladši syn Josef Arnstein je spolumajitelem firmyKröner a Witrowský v Praze. +++ Moric Klein který v r. 1909 po uplynutém prvnim obdobi Josefa Fischera se ujal vedeni obce, nar. se 18.srpna 1857 ve Varvažově u Pisku. Po několikaleté praxi obchodni v Pisku, Plzni a v Praze stal se samostatným obchodnikem. V r. 1905 koupil továrnu na likéry a octárnu od dědiců (heir, inheritor) po Hynku Arnsteinu ve V. a přistěhoval se 5. dubna t. r. do V. Rozvahou a klidem svým jako svou obezřetnost ziskal si brzy důvěry občanstva. Dvakráte žid. poplatn ci jej zvolili v čelo jich náb. obce, po prvé v r. 1909. Po tř letém obdob nastoupil opět předchůdce Josef Fischer, po jehož smrti M. Klein se na dalši 3 léta ujal veden obce. Zastával svůj čestný úřad vzorně, s pobožnosti po rodičich zdě děnou, a svědomitosti. V poslednich letech se stal syn František Klein spolumajitelem firmy. +++

Opon před stánkem má náboženská obec votická několik, a to svou praci uměleckou velmi cenných. Jmenujeme: „Peroches, které věnoval vůdce venkova Neftali (z) Tomic, syn Lebla Arnsteina z Vodňan, se svou manželkou Chanou Rifkou, dcerou zesnulého Josefa z V. v r. 1766," se skvostnýmtěžkým zlatým vyš ván m na modrém brokáte. Druhý podobný peroches pocház z r. 1818 a věnoval jej Josef, syn vzácného Neftaliho Asche (zkrácenina jména Arnstein), na památku prvni své manželky, dcery rb. Nathana Jerusalema, v dorozuměn s manželkou druhou, spravedlivou Esterou, dcerou Lipmana z Pacova". Krásnou oponu věnoval též Bedřich Arnstein, syn Šimona Arnsteina, v r. 1866. +++ Řikaji, že toto svolen jim dal zesnulý rb. Lob Worms, který tam měl své sidlo. Nyn se tázali mě, zdali předpis je správný." Táže se O'tce, je 'li něco takového dovoleno nebo ne, uvažuje pro a contra důkladně a — i otecNathaniel jim to dovolil. Nástupcem Tijy ve V. se stal Natan Jerusalem, vlastně Jerušalmi z Prahy, žák rab ho Ezechiela Landaua. Byl to zámožný/prosperous muž. 29. března 1759 byl konfirmován (potvrzen) král. komorou pražskou nasledujicim dekretem: „Staršim a obecnim staršim timto oznamujeme: by byl ustanoven pražský Žid Natan Jerusalem jako rb. votické obce žid., který od nás také byl již potvrzen. Tak jak on nepochybně nějaký majetek by měl a sebou vésti mohl, tak starši a obecni starši by se mohli dotazovati kolik veze sebou majetku a, co by se mu nomine strhnut peněz uložiti mohlo, jako jich dobro zdán sem oznámiti. Decretum in Cons. Caes. Rgae Repraesent. et Camera Pragae die 29. Marty 1759 F rant. Ch. Damm." Rb. Jerusalem založil votické matriky žid., kde se setkáváme s jeho jménem. Z gruntovnich knih v me, že p. rabin často se zabýval koup a prodejem realit, domů ve V. a i půjčován m peněz. +++ Jak pisateli těchto dějin vloni zesnulý Adolf Arnstein (Davidka) z Votic-Berouna sdělil, byla celá obec svému rabinu, kterého nade vše ctila, úplně oddána. +++ Mladi lidé, hoši a divky, tvořili sbor pod vedenim Adolfa Arnsteina, který se později přestěhoval do Berouna a vloni?? tam zemřel. +++ R. 1872 došlo za př činou stranických roztržek mezi členstvem obce k tak neblahým následkům, že Bedřich Arnstein, muž pokrokový, zařidil, jak jsme v jeho životopise (viz Žid. představen ) již uvedli, t. zv. švédskou školu ve svém domě, kam on i jeho stran ci děti své pos lali. +++ Lékaři: MUDr. Arnstein Edvard (Teplice Šanov), generálni štábni lékař Arnstein Bohumil (Praha), Flusser Emil (C. Budějovice), Gans Hynek (Trnovany Teplice), Klein Vilém (Praha), Kohn Hugo (Votice), Luftschitz Viktor (Humpolec), pluk. lékař Pollak Josef z Tožic (Praha), Robitschek Emil z Otradovic (Stará Role), Karel Roubiček z Postupic (Praha). +++ Právnici: Dr. Arnstein Leopold (Karlovy Vary), Ganz Karel (Videň), Plohn Karel (Praha), Reinisch Hynek (Praha), Stůmmer Ludvik, předseda senátu vrch. zem. soudu v Praze. Pojištovny a banky: Ředitel dr. Bondy Karel, Riunione Adr. di Sicurta v Praze, Berger Josef, prokurista Prům. banky v Praze, inspektor Rosenzweig Rudolf, Länderbanka, a prokurista Košerák Max, tamtéž (Praha), řed. Otto Gratum, pojišiovna „Lloyd", Praha, a Rudolf Eisenstein, nám. řed. Komerčni banky v. v. (Praha). +++ Žurnalisté: Reinisch Leopold (Praha), Horn Gustav (Praha). +++ Spisovatelé: Dr. Klein Vilém (Praha), Dr. Flusser E. (Budějovice). +++ Inženýři: Arnstein Gustav (Videň), Fischer Hynek, přednosta železn. dilen v Chomutově (Praha), Fischer Rudolf, Pole Josef ze Semtina, Glanz Leop. (Praha), Theiner Lev (Praha XII.), Theiner Emil (Palestina), železn. rada Budlovský (Praha), železn. rada Schlesinger Sigmund (Videň), inž. Straka K. (Tovačov), a Bondy M. (Praha). +++ Státn úřednici: Vládni rada Fischer Julius (Bratislava). +++ Učitelé: Fuchs Marek (Videň), Gans Jindřich (Vdeň), Kahn Adolf (Teplice Šanov), Kollmann Ludvik (Praha), správce žid. pohřebn ho bratrstva. +++

Továrnici: Dr. Arnstein Hugo (Videň), Arnstein Viktor (Unlioš ), Berger Adolf (Votice), Eisenstein Alfred (Pecky n. dr.), inž. Eisenstein Rud. (Praha Vysočany), Frankl Karel (vystěhoval se po vyučen 1889 do Chicaga, maj. slévárny), Metzker Josef (Praha), Neumann Hynek (E. Roedl, Praha XII.), Orlik Mořic (Žižkov), Pollak Emil (firma „Ruka", Praha VIII.), Spitz Weilová Emma (Praha I.). Velkoobchodnici a obchodnici: Arnstein Josef Efr., Votice Budějovice, Arnstein Hynek a Adolf (Kolin Praha, N. Eisler), Arnstein Emil (Bologna), Arnstein Hugo (Terst), Arnstein Josef, šéf firmy Krönet "Witrowsky (Praha), Arnstein Karel (Videň), Berger Jindřich (Přibram), Berger Samuel (Videň), Epstein Emanuel (Praha), Eisenstein Leopold a Mořic (Praha I.), Fischer Rud. z Tvoršovic (Praha), Freund Jakub (Praha Karlin), Freund Josef (Praha), Freund Josef (Videň), Freund Julius (Videň), Fuchs Max (Praha), Ganz Adolf (Plzeň), Ganz Ludvik (Praha), Herman Josef a Lev z Janovic (Praha), Jedlinský Eman. (Zásmuky Praha), Klein Vitězslav (Šáhlavy Plzeň), Mautner Jindřich (Jičin), Neumann Alfred (Praha), ředitel Richard Neumann a jini, jichž bydliště pisateli této práce nejsou známa. +++ V minulém stoleti stál v čele chevra kadiša Natan Isak Arnstein od „Pepičky" do r. 1886 a od té doby do smrti (1924) bývalý koželuh Adolf Trávniček. +++ Prvnim jeho starostou byl Hynek Arnstein, syn Israela Arnsteina ve V., až do svého přestěhován do Prahy v r. 1870. Byl zetěm/son-in-law Bedřicha Arnsteina, jak jsme již uvedli. Jeho nástupcem se stal jeho švakr/brother-in-law Hynek Arnstein, pozdějš starosta o. ž. Duši spolku však byl učitel M. Neumann, neúnavný zapisova tel. +++ Čestnými členy spolku byli: krajský rabin M. Schiffmann a pražský advokát Sigmund Schneider, který vypracoval spolkové stanovy. Byl synovcem /nephew Josefy Theinerové, po které dědil (1883) část domu č. XV v žid. městě, a zetěm/son-in-law votického lékaře dr. Spitznera, zemřelého v r. 1871. S uznánim budiž jmenován Josef Mautner z Janovic jako předseda zábavniho výboru a v poslednich letech předválečných i jinak o židovskou obec zasloužilý. Dámský spolek Chewra hoanosim. Z téže doby jako předešlý vyvinoval dámský spolek též tichou činnost podpůrnou. V čele stála od počátku stěhovala do Teplic, kde během jeduoho roku zemřela. Již tehdy ve výboru svědomitě pracovaly dámy Matylda Theinerová a Irma Blochová , které ze všech sil se vynasnažily spolek udržeti. I pan Theinerová se z V. odstěhovala clo Prahy a po několik let je pani Blochová předsedkyn spolku. +++ K žid. instituc m lidumilným patřil též lazaret. Při velkém požáru r. 1746, kdy tolik domů křes anských a žid. shořelo, lehla popelem i synagoga s lazaretem. Synagoga byla opět vystavěna, ne ale lazaret. Jak čtecho starosty obce Bedřicha Arnsteina, pani Eva Arnsteinová, dáma šlechetného srdce. Když se rodina 1879 do Prahy odstěhovala, stala se nástupkyni jeji pani Cecilie Stůmměrová (roz. 1830), manželka obchodnika Volfa Stůmmera, po jehož úmrti (1865) vedla obchod sama. +++

Vynikaj c osobnosti votické žid. vyznáni: Josefa Arnsteinová ("Pepička''). Nar. se ve Štěchovicich u Prahy z rodičů Josefa a Františky Piku v r. 1803 a provdala se za Natana Izáka Arnsteina do V., obchodnika, syna Izáka Arnsteina. Té doby mluvili Židé česky a v žargonu a v tom ji jmenovali „Pepe Štachavic" (Pepička Štěchovická). Ona přivedla obchod na tu výši, jak jej od ni převzal syn Ferdinand, který ale ve věku 36 let v r. 1879 zemř. Byl to muž dobrého srdce a osvědčil se přes své mlád jako inspektor školy. Matka ho přežila o jeden rok, zemřela 16. řijna 1880. Daleko široko si z skala dobrou pověst pro svou rozšafnost, energii a dobré srdce. Ještě dnes si lid o ni vypravuje. Měla oči otevřené a též ruce, podporovala práce schopné tim, že jim dávala zbož do komise a v pátek se účtovalo; přebytek patřil podomnimu obchodnikovi. Anebo dala plésti od žen chudých punčochy, by něco vydělaly. Zádaly li o dalš práci a neměla li šlechetná pan právě ničeho po ruce, vzala nůžky, rozstřihla několik starých párů a dala jim je do práce. Jakýsi Bäumel z Tomic přišel k „Pepičce" si nař kati, že doma nic nevidi. Dobrá pan se hbitě obrátila a z výklenku vzala brýle, by je zkoušel. „Ano," řekl, „zde u vás vidim i bez brýli, ale doma ničeho." Porozuměla mu a zaopatřila mu práci. V zimě skupovala od chudých žen, které se krmenim hus zabývaly, velký počet a drůbky rozdá vala mezi choré, by měli dobrou polévku. Byla neúnavná, od rána do večera, vše denně prohlédla. V tehdejš době bezpečnost byla nepatrná. Nebylo četniků a málo strážniků, jaký div, že krádeže se opako valy. I u Pepičáků. Oželily se menši, ale jednou zloději jimi „vyb lili", totiž vykradli krám. Nebylo peněz, nebylo zboži. Tu se bodrá Pepička obrátila na váženého měšiana Jana Kopfsteina, mydláře na Rynku, vedle radnice. Nebyl v krámě, šli pro něho do dvora, odkud kvapně přišel. Vyslechl, co žádala, co se přihodilo, a se slovy: „pani Pepičko, chvátám, vařim mýdlo," vytáhl velkou zásuvku z regálu a vysypal jeji obsah do zástěry udivené Pepičky. Když jej žádala, by spočitali penize, odvětil, by to doma obstarala sama a když bude miti obnos pohromadě, a přijde a za plati. Takové důvěře se těšila Josefa Arnsteinová, takový byl poměr mezi křestany a, Židy ve V.! +++

Generálni štábni lékař dr. Bohumil Arnstein narodil se jako syn řeznika a pozdějšiho obchodnika obilim Davida Arnsteina ve V. a matky Josefy, roz. Mautnerové ze Sudoměřic, navštěvoval za učitelů Wurnifelda a Reicha tamějši školu, absolvoval pák malostranské gymnasium v Praze a lékařskou fakultu pražskou, kde byl v r. 1884 na doktora lékařstvi po výšen. Vstoupil do vojenské služby a byl jako plukovni lékař přidělen očn klinice, kde tehda působil věhlasný prof. Hubert Sattler. V r. 1909 byl jako šéf garnisonn nemocnice komandován do Sarajeva. Při zavražděn arcivévody Františka Ferdinanda a jeho choti dne 29. června 1914 byl dr. Arntein prvni, který jim poskytl pomoc. Když vypukla světová válka, působil jako zdravotn šéf 15. sboru na srbské frontě. V r. 1916 stal se generálnim štábnim lékařem a rok později byl jmenován zdravotnim šéfem v Praze. Po převrate šel do výslužby a zahájil soukromou praxi jako odborný lékař očni. Hynek Arnstein, Přes to, že se narodil (8. února 1861) jako syn zámožného, neúnavně pracujiciho obchodnika Efraima Arnsteina ve V. („Ü železniků" nebo „Na schůdkách"), jehož obchod před vystavěnim dráhy Františka Josefa byl největšim na českém jihu, a dobro srdečné matky, dcery známé dobroditelky Josefy Arnsteinové a Natana Isaka Arnsteina, prošel těžkou životni školou. Z votické žid. školy přešel na reálku do Prahy, absolvoval kurs pro jednoročn dobrovolniky a věnoval se obchodu. Vyučil se ve V., v Praze a v Kolině u firmy Eislerovy. Pak se zdokonalil v cizině, v Dráždanech 1 rok, 2 roky v Hamburku a též tak dlouho v Londýně. Vrátil se do Čech, převzal v r. 1890 s mladšim bratrem Adolfem velkoobchod Nathan Eisler v Kolině, založený v r. 1841. Duš tohoto závodu byla vlastně Zofie Eislerová, roz. Arnsteinová z V., sestra Efraima Arnsteina, tedy teta/aunt obou následniků, kteři dobrou pověst firmy nejen zachovali, nýbrž i po celých cechách šiřili. Hynek Arnstein po dobu působen v Kolině byl činným v různých korporacich a několik let starostou tamějši o. ž. Od r. 1917 má nyn již 93 let stávajic firma N. Eisler kanceláře též v Praze za veden obou šéfů, seniorů, kdežto v Kolině jich synové působi. - O něm a jeho nástupci rb. Freudu Pickovi se zminime ještě v kapitole o škole. Se zadostiučiněnim budiž ke konci ještě po znamenáno, že ke zveleben bohoslužeb občas přispěla svým krásným, kultovaným hlasem p Berta Fuchsová, chot bývalého poštmistra v Jankově. Jeji hudebni vlohy dědili synové, Adolf Fuchs, sólista německého divadla v Praze, a prof. Egon Fuchs, který vyučuje na státn konservatoři v Praze. I naši spolužačky pani Berty Arnsteinové-Polákové (ve Vidni) budiž jako sólistky v kostele vzpomenuto. +++ By i nepřimo, je obec V. hrdá na výsledky konstruktéra vzduchových lod dra inž. Karla Arnsteina. Nar. se v Praze jako syn Viléma Arnsteina, rodáka Votického, jehož otec Israel byl obchodnikem. Vilém Arnstein vyučil se v Praze typografii a stal se během času ředitelem litografie firmy Hynek Fuchs, jeho slavný syn, který ve Friedrichshafenu s drem Eckenerem pracoval a světového jména ziskal, je po několik let šéfkonstruktérem vzducholodnich dilen Good Year Zeppelin v Akronu (Ohio). Bratr jeho Otta Arnstein je ředitelem České banky Union v Praze.

Židovské domy. Omezené misto v této práci nuti nás ke stručnému jen podáni zpráv o domech žid. ve V. Jak již dřive bylo uvedeno, Židé v prvni době se usazovali v domkách za městem, pak uvnitř města. Většina během 17. a 18. stol. se nastěhovala do domků na panském gruntě41), které tvořily „židovské město" a byly proti křes anskému městu uzavřeny branami, hořeni„vedle lazaretu" (mezi domkem Neumanovým a Metzkrovým) a dolni mezi domem Blochovým (U železniků) a Kaudersovým (dřive Neftaliho Arnsteina). Pocházely ze 17. stol., v noci byly uzavřeny, též v čas nebezpeči, kdy lid se bouřil, ještě v r. 1848 stály. Na úsvitu života ústavniho vzaly za své a padly. Židovské domy, které tvořily dvoje pořad v „židovském městě", táhly se do nynějš Pražské ulice, kde vinopalnou končily. Měly (a maj i nyn ) čisla řimská. Dva domky, které patři od druhé polovice 19. stol. společenstvu řezniků, majitéž řimské čislováni. Č. I. Synagoga (viz „Synagoga") " ) .Č. II. Dům „Vačkářovský", „Klaberský", „U železniků", „Na schůdkách". Držel ho 1589 Zid Jakub z Prahy, 1622 Marek, syn Mojžiše, který se ženou a rodinou utekl z Čech. 1625 Volf Žid, starši žid. obce ve V., 1683 Šimon Kominik, 1702 jeho ze£ Šalamoun Klaber z Prahy, ten udělal dluhy, 1759 se domu vrchnost ujala a prodala Jakubu Löblovi Kominikovi, trafikantu. 1766 se jmenuje majitelem rb. Natan Abram Jerusalem, který postoupil dům Josefu Arensteinerovi, obchodniku kůžemi (koupil koželužnu u mlýna „Valcha" od vrchnosti) a železem. 1813 předal dům svému nejmladšimu synu Nathanu Arnsteinovi a tento synu Efraimu Arnsteinovi (1861). Od r. 1886 do r. 1902 majitel domu a obchodu Josef Arnstein, pronajal dům bratrům Blochovým a Emilu Gansovi; od r. 1914 majetek Oty Blocha a manželky Irmy. Č. III. Drábovský grunt, Bimovský a Chajmovský (Neftali Arnstein, nyn Kaudersů), 1622 majitel Jáchym, syn Jakuba z Jistebnic, 1654 postoupila jeho vdova Rifkele dům zeti Býmovi, Židu z Otic. 1746 dům vyhořel, byl Václavem Křižkem nově vystavěn a prodán 1786 Leblovi a Estere Arnsteinovi; 1827 kšaftoval Lebl či/or Juda Arnstein své dceři Marii, která jej 1855 postoupila synu Neftalimu Arnsteinu. Juda byl syn Nathana Arnsteina. 1879 převzal dům Josef Arnstain, syn Ňeftaliho, 1905 jeho syn Rudolf a 1907 Alois Kaudew, který jej dal přestavěti do nynějš ho stavu.Č. IV. Dům „Stümmerů". 1750 koupil Jakub Löbl Öre dům od Matěje Pavlička. 1793 postoupil Nathan Arnstein dům č. IV synu Volfu Arnsteinovi, tento synu Nathanu 1840 a ten r. 1861 Volfu Stümmerovi. Leop. Stůmmer, jeho syn, prodal dům 1898 Emanuelu Stiebitzovi a 1931 přešel do majetku Josefa Drába. Č. V. Dům Jerusalemský Preisů. V r. 1724 Natan Lebl vyhořel, stavěl domek s Enochem Ore. Po něm majitel rabin Natan Jerusalem. Zůstal v rodině Jerusalemově do r. 1882, kdy jej koupil Karel Preis. Od r. 1899 majitelka dcera Marie Mařiková. Č. VI. Dům Pachnerův pocház od gruntu Lva Žida. 1734 dům Šmejovský, 1760 držitel Šal. Volf (Eisenstein), 1820 Samuel a Bernard Theiner, 1887 Rudolf Plohn, 1907 Karel Pachner. Č. VII „Fabrika" - dům Švandovy - Ghaj Kominikův. Bývalý hraběc domek, 1769 drži Barbora Chaje Kominika, 1797 Sara Kominikova, 1822 Šimon Arnstein, představený obce žid., 1854 Bedřich Arnstein, 1879 jeho syn Hynek a od r. 1905 maj. rodina M. Kleinová.Č. VIII nepozňstává.Č. IX 1794 prodal Josef Eisenstein Judovi Mannheimrovi, který jej postoupil pastorkovi Marku Stimmrovi a ten synu Volfovi Stimmrovi 1834. Č. XI. Dům Šmajský, v r. 1770 maj. Šalamoun Volf Eisenstein, 1815 Mojžiš Eisenstein. 1857 Volf Eisenstein, 1870 Ferd. Rosol, sládek. Č. VII, VIII IX a XI tvoři komplex továrny na likéry, ocet Arnstein-Kleinové. Č. X. Dům Mousovský Rindlerův. 1697 majitel Mojžiš Došek. pak Estera, dcera, manželka Šalamouna Fajšla z Cerekve, 1797 Rozina Bunzlová, 1801 Jáchym Suchářipa, 1841 Jáchym Rindler z Vojkova, 1875 Rosa Rindlerová, 1899 Aron Rindler, 1907 Adam Budilek, 1929 Emilie Demlová. Č. XII a XIII. Panský trakt. Č. XII 1788 Selig Stein koupil byt vedle Volfa Fischera. Od 2. polovice 19. stoleti jsou majetkové poměry: XII a 1879 Abraham Fischer, 1893 Hynek Fischer a od r. 1924 Robert Epstein. XII b Jakub Gans, 1894 Jakub Sysel, 1894 Josef Suchan, 1911 Kalousek Josef; XII c 1857 Filip Stein, 1903 Regina Steinová, XU d 1870 Terezie Bondy, pak 1893 Františka Bondy, 1926 Robert Epstein. Č. XIII. 1790 Bernard Hübscher. Majetkové poměry od 1850: XIII a 1873 Resi Arnstein, 1886 Izák Gans, pak 1905 jeho vdova Kateřina, 1910 Ema Katzová; XIII b 1867 Filip Gans, 1882 Hynek Arnstein, 1890 Izák Gans, viz XIII a; 1926 Antonin Pica též XIII c. Č. XIV. 1754 Nathan Gans, vystavěl též 1.. patro pro syna Volfa Ganse, 1847 Abraham Gans, 1875 Žofie Gansová, 1892 Leopold Gans a od r. 1927 jeho vdova Luisa Gansová. Č. XV. 1795 prodala vrchnost Abramu Eisnerovi byt v domě vedle v domě vedle brány hořejš za 45 zl. Majetkové poměry od Emil Eisner, 1893 Marek Eisner, 1896 Lid. Suchářipa, 1907 František Hájek, 1923 Stanislav Svoboda; b) 1855 Jáchym Suchářipa, 1895 Alois Metzker, od r. 1920. Josef Metzker; c) 1873 Josefa Theinerová, po ni synovec dr. Sigmund Schneider, 1909 dr. Gustav a Ignác Schneider, 1909 Babeta Krausová, 1921 A. Svobodová. Č. XVI. 1772 koupil Marek Lebl byt ód vrchnosti pobliž hořejši brány; majitelé pak Diamant Samuel, Mojžiš, 1883 Leopold Fuchs, 1895 Eman. Neumann. č. XVII bývalá pekárna macesů; vedle domu otce za špitálem koupil Daniel Lebl 1787 od vrchnosti kus placu pro domek, 1861 Jon.š Suchářipa, od r. 1863 maj. žid. obec.

Č. XVIII. Židovská škola. Č. XIX. 1795 maj. Marek Freund, 1831 Šimon Arnstein, 1849 Aron Freund, 1856 Volf Gans, 1890 Alex. Klinger, 1902 Č. Kocura. Č. XX Judas Lébl koupil od rabinského gruntu 1779 a kus od vrchnosti, vystavěl dům, který zdědil vnuk Volf Berger, 1852 Noe Berger. 1881 maj. Bedřich Arnstein, 1897 Josef Efr. Arnstein, 1910 V. Jiroušek, 1930 Heřman Volf. Č. XXI dům „Mátovský" pod městem v Trávnicich. 1685 od Mothy, Žida, vystavěn, 1721 Bernard Jakub Šálek, 1751 ze jeho Josef Fiedler, šucovni Žid, 1760 Filip Šálek. Abraham Šálek, 1823 Heršl Reich, po něm dědil Mates Reich a bratr jeho obuvnik Leopold Reich, pekař macesů, veselá kopa, aranžér různých masopustnich průvodů. C. XXII. Pocházi z gruntu předešlého, maj. Josefa Fiedlera (1751), Abrama Šálka, jenž sobě dal jméno Trávniček. Dům přešel na Natana Trávnička, 1838 na Abrama Trávnička a oba domy posledni přešly koupi 1852 na společenstvo řezniků ve Voticich. Židovské domy v křestanském městě. Č. 5 patřilo 1591 Marku Židovi a „tlusté Lidě", pak syna Jáchymu. Pak připadl vrchnosti. Od r. 1823 v maj. rodiny Černý. Č. 7. 1883 maj. Šimon Weil, 1906 V. Škrábal, 1920 Richard Snábl, 1929 Rudolf Škodný. Č. 8. 1864 Filip Eisenstein. Č. 10. 1849 David Arnstein, 1860 Jan Hrachovec. č. 11 b. Grunt Koželužský, nejstarši majitel Jáchym Žid, 1581 prodal dům Martinovi. Č. 12. Dům Rabišků-Marešů, 1601 patřil Samuelu Židu, 1624 jeho synu Samuelu Markovi. 1661 vyhořel. 1887 Terezie Rabišková, 1914 Zdeněk Mareš. Č. 13. Vedlejš dům. 1701 maj. Šimona Kominika a Rosiny, ženy, 1703 koupil jej od syna Marka Matěj Pučálka. Č. 16 „Lázna". 1619 obec prodala dům Volfu Židovi, opatrnému sousedu votickému, majitelé pak Lazar Žid, Löbl Kominik, Žid Matha. Od r. 1881 maj. Noe Berger, 1887 syn Volf Berger. 1904 Sigmund Glaser, 1917 Rudolf Riedl. Č. 22. 1849 Josef Kominik, téhož roku Jáchym a Jakub Gans, 1871 Anna Gansová. Č. 42. 1824 Abraham Kahn (zakrytá koupě Josefem Vořškern), který dům 1852 prodal Michalu Kalinovi a ten 1867 Žid. pohřebnimu bratrstvu. Č. 49. 1620 tu byla škola, která 1731 shořela. Hrabě Vrtby vystavěl nový dům. 1856 maj. Josef Dvořák, 1876 syn stejného jména. Od r. 1901 Josef a Augusta Vogl. Č. 74. 1786 Mat. Řehák, 1852 Frant. Řehák, 1885 Josef Fischer, 1917 vdova jeho Regina, 1929 syn Hugo Fischer. Č. 75. Koniřský grunt. 1620 Jokl Žid, syn Marka Žida Koniře; Aronovský grunt, 1622 maj. Aron Žid. Volfovský grunt 1623 Volf Žid. Syn jeho Humprecht i Jakub Koniř z Čech utekli, dům koupil Levita, syn Samuela, který postoupil polovici bratru Kafrlovi. 1728 koupil hrabě celý grunt. 1864 koupil od Jana Hrachovského dům David Arnstein, po něm jej držel syn Adolf Arnstein. 1897 se odstěhoval do Berouna a prodal dům L. Stůmmerovi a ten 1925 Jak. Bejkovskýmu. Č. 83/84 ,,U Pepičky". 1791 koupil Izák Arensteiner 43) od komornika Frant. Podzámeckého dům, který musel ale ve veřejné dražbě vydražiti. On postoupil dům 1819 synu Šimonu, smlouva byla ale zrušena, poněvadž se stala bez povoleni „Kreisamtu", před smrfi otce děti Šimon, Israel, Anna (provd. Stůmmerová) postoupili dům sourozenci /sibling svému Nathanu Isaku Arnsteinovi, který ale právo své musel uhájiti, až mu v r. 1815 byl úřady dům přiřknut. Obchod a dům po něm převzal syn Ferdinand, který 1879 zemřel; dcery Olga a Hedvika vše dědily. Od r. 1898 byl majitelem Eduard Arnsteiu a od r. 1920 jeho syn Hynek Arnstein. Dům č. 84 koupil Natan Izák Arnstein ód manželů Kamenských i s poli. V knihách u soudu jsou obě čisla 83 a 84 sloučena. Č. 94 (mlýn Bergrův). V r. 1540 mlýn „dolejš " .na rozdil od mlýnu „hořejšiho" (Valcha) patřil mlynáři Martinu. Měnil časem jméno. 1771 Skalákův do r.1861; pak Geblerů, Oppenheimrů, od r. 1874 Bedřicha Arnsteina, 1894 vyhořel. 1901 Josef Burda, 1912 koupil jej od toho Adolf Berger z Olbramovic, který výstavci modern automatický válcový mlýn. Č. 101 koupil 1860 Jonáš Suchářipa od Václava Moudrýho, 1887 dědil ho syn Mořic, který se do Tomic přestěhoval a domek prodal Janu Wurmovi: Od r. 1932 patř Marii Neubergové. Č. 144. Mates Březovský prodal 1852 rohový dům na Rynku (do Pražské ul;) „vedle mejtného šraňku", žid. pekaři Jakubu Reinischovi; 1879 koupil jej Menča (Eman) Priester, 1889 Klára Mautnerová a 1896 Hynek Priester, 1909 Frant. Laburda, 1924 Matylda Pavlovská, která dům dala zbořiti a nový postaviti. Č. 149. 1859 prodal Vrzal Alžbětě a Danielu Gansovi domek, který byl 1861 přiřknut synu Lazarovi Gansu. Od r. 1831 patřil Pechovům, Škramlikovi, Vaňkovi a od .r. 1906 Bartuňkovým. Č. 150. Zahaleným trhem převzal 1840 Josef Eisner dům od Karla Hůlky; 1856 byl připsán Josefu Eisneru; 1858 postoupen synu Abramu Eisnerovi. Od r. 1899 manželům Adolfu a Regině Hermanovým. Od r. 1929 Otovi Hermanu. Č. 151. Černý koniček-Hotel Filipek. Hrabě Wrtby pronajal tento dům 1688 Eliáši, Židu. V r. 1839 majitelé Jan Mlikovský s Františkou, provd. Skalákovou. Pro dluhy byla tato stará hospoda prodána 1852 Šimonu Arnsteiuovi, jehož syn Bedřich ji přestavěl 1875 v hotel. Od r. 1894 majetek Felixe Filipka, nyn Jindřicha Filipka. Č. 152. Nejstarši majitel Vaněk Pohan r. Ü563. 1819 patřil Josefu Vrzalovi, 1858 Karlu a Kateřině Pechovým, 1831 Lazaru Gansovi, 1892 jeho synu Emilu Gansovi, 1903 Antoninu Spálenkovi. .Č. 153/154. Kubálkův dům (na náměsti a ve dvoře). 1850 maj. Knüpfer, 1880 Leopold Fischer jej prodal Efraimu Arnsteinu, od r. 1890 jeho synové Hynek, Adolf, Edvard a Hugo po 1/4 V r. 1891 koupil oba domy Bohumil Kubálek. Č. 156. Panský dům. Hrabě Wrtby 1689 si vyměnil Senk. 1778 koupil jej sládek Skalák (u Skaláků), 1861 Josef Theiner, 1886 jeho syn Julius Theiner, pak Ota Bloch s Frant. Kleinem, kteři jej 1919 prodali hospod, družstvu. Č. 157. 1620 Daniel Svoboda. Od r. 1818 Ant. Slanžovský, po jeho smrti Vilém a Karel Buva. 1878 Reichův dům, od r. 1887 Marka Schalka, po jeho smrti Ludmila Glaserová a Valerie Kende, které 1926 dům prodaly pekaři Frant. Neumanovi. C. 175. Dům nově vystavěný v r. 1834 koupil 1860 Bernard Freund, který jej prodal synu Davidu Freuudovi. 1897 převzal dům Leo Flusser, od něho koupil Václav Simon (1918), 1921 od toho koupil František Kalina. Č. 176 vedle radnice. Maj. 1858 Josef Kopfstein, 1865 Josef Eisenstein, po jeho smrti děti (Ludvik, Heřman, Jana, Arnoštka a Terezie Fuchsová) jeho dům prodaly 1887 Janu Budilovi. Od r. 1930 majitel Antonin Hrma. Č. 182 na Pražské ul., Votýpkova stodola. 1836 byl dům vystavěn Augustem Hahlesreiterem. 1868 maj. Matěj Stuchl, 1916 Theodor Vaněček a od r. 1921 Rudolf a Leopold Teller. Č. 189 na Pražské ul. 1849 koupil Bernard Theiner kus půdy od domku Pecháče a vystavěl dům, který 1867 postoupil synu Emanueli Theinerovi. Ten jej prodal Adamu Gansovi, a vdova jeho Rosalie Gansová v r. 1913 Rudolfu Kohnovi.

Contact: Peter Rohel, 42 Cardigan Rd., Toronto, ON, Canada M8Z-2W2 | Copyright: © 2004-2012